Táta

Viktor si nepřipouští zdravotní stav svého otce, který trpí pokročilou fází Alzheimerovy choroby a navzdory všem nátlakům a komplikacím odmítá předat otce do ústavní péče. Podstupuje kvůli tomu věci, kde se smazává hranice mezi silou a slabostí. Obětování se tak překrývá se sobectvím, hlavně ve chvílích, kdy Viktor chrání svého otce před současnou realitou, kde už nežije jeho milovaná žena a nic není jako dřív. Snaží se tak udržet svého otce v pomyslné bublině, protože je to jediná cesta, jak občas spatřit záblesky muže, kterého kdysi znal a obdivoval. Tyhle vzácné momenty však zastiňují ty horší a děsivé, které tak postupně ničí už tak složitý, ale stále podstatný vztah. Dojde Viktor a jeho otec alespoň k dílčímu rozhřešení? Jediná cesta vede přes společně prožitou bolest... Kdy vlastně někoho ztratíme? Poté, co zemře? Když nás opustí? Nebo potom, co už není takový, jakého si jej pamatujeme? I na tyto palčivé otázky hledá film Táta odpovědi.