Domovoj

Pavel Soukup nepatřil k dětem, které měly zakázáno koukat na televizi. Dá se říci, že na filmech vyrostl, od narození obklopený originálními i nahranými VHSkami, většinou nakradenými z barrandovských dabingových studií. V předškolním věku pravidelně střídal charakterové role doprovázené vlastnoručně sestavenými kostýmy, kdy navenek zvláštně vypadající pohyby a grimasy představovaly Pavlovu promyšlenou choreografii a děj. S přibývajícím věkem (a po konzultaci s dětským psychiatrem) zjistil, že mu herectví nevyhovuje, a že by mnohem raději filmy tvořil. Vydal se tedy cestou nejmenšího odporu a začal studovat samotářskou animovanou tvorbu na UMPRUM. Poté, co ho spolupráce s kreslenými postavičkami poučila o základech režie, kamery a postprodukce, začal své poznatky aplikovat na živé herce. Mezi Pavlovy další vášně patří československé záhady, mýty a legendy, speciálně pak druhoválečný přízrak Pérák, téma, ke kterému se opakovaně vrací. V současnosti se věnuje převážně režii a střihu hraných a animovaných krátkých filmů, spotů a reklam.